Brněnská orelská župa Dr. Jana Sedláka

stránka 1  ( menu kapitoly  str. 1 ; 2 )

Že byl tento návrh jednomyslně schválen, svědčí o ideovém vědomí zúčastněného členstva k osobnosti Dr. Jana Sedláka.

 

Moravsko-Slezskou IV. zemskou konferencí, která se konala 31. května 1925 poprvé mimo Brno, a to v Olomouci,byl předložený návrh odsouhlasen v plném znění.

Stalo se tak za předsednictví zemského starosty bratra Dr. Daňka při účasti 56 delegátů ze 37 okrsků, 29 delegátů z 12 žup a 9 hostů. Jistě je vhodné i dnes v této publikaci si připomenout život a myšlenky Dr. Jana Sedláka, pronesené za sletových dnů v červencových dnech roku 1922 v Brně, které se staly signálem pro prudký rozvoj členské základny v našich zemích a k nimž se orelstvo Brněnské župy přihlásilo touto volbou svého patrona.

 

Idea orelská

Pro autentičnost předkládáme přetisk původního znění proslovu PhDr. Jana Sedláka na orelském sjezdu v Brně 16. 7. 1922, kterým byl slet Orelstva zahájen.

„Všeobecný slet Orelstva, který dnes zahajujeme, má ukázati tělesnou zdatnost našeho Orelstva. Ale kultura těla není nám tím nejvyšším v orelském snažení, jest nám pouhým prostředkem k výše stojící kultuře ducha. Duch jest, jenž oživuje, jak praví náš Spasitel, a duch to jest idea, myšlenka, to jsou ty ideové směrnice, zářivé hvězdy, za kterými hnutí našeho Orla bylo založeno. Dnešní sjezd a pak slet mají býti manifestací těchto směrnic, těchto hvězd, mají býti odměnou jak zakladatelům, tak i všem členům, kteří jste pracovali, abyste těchto idejí dosáhli. Jsou to tři ideje pro nás velevýznamné: idea náboženská, národní a sociální.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Budova Spolku katolických tovaryšů v Brně na ulici Staré č. 27. Zde se konaly všechny hlavní schůze a sjezdy orelské. Zde tedy byl přijat návrh na přejmenování Brněnské župy na Brněnskou orelskou župu Dr. Jana Sedláka

 

.

a) Idea náboženská

Duši lidské je třeba náboženství, o tom nepochybuje nikdo. Bez náboženství a bez Boha by byl život prázdný, pustý, bez cíle v temnotách. Když není Bůh, jest život lidský bez síly mravní, jest bez radosti v práci, bez síly v utrpení, bez naděje ve smrti. Jest duši potřeba náboženství, ale pravého náboženství Kristova, ve formě katolického naboženství, neboť jen v tomto náboženství jsou všechny mravní síly a prostředky svatosti a milosti, jen ono vede všecky duše k věčné blaženosti. Je to náboženství založené na skále Petrově. Je potřeba duší náboženství a proto jest nutno, aby se všecky duše nábožensky cítící sjednotily v šik.

Pozorujte, jak ze všech stran se volá do světa Voltairovo slovo: ecrasez l’imfane, zabte ji, tu hanebnici. Všude se ozývají snahy Krista vyloučit i ze srdcí lidských, a není-li to možno, alespoň zlaicizovat celou společnost. Je to silný tábor Antikristův. Jest nutno tedy, aby proti němu stál
pod praporem Kristovým mohutný, jednotný tábor Kristův.
(Souhlas. Potlesk.)

A tu má býti i naše Orelstvo. Celá naše církev na zemi jest církví bojující, čili jak ve středověku říkali, rytieřující. Církev už ve středověku zřídila zvláštní rytířstva, která měla za úkol proti nepřátelům Krista bojovat a kříž hájit. I nyní jest potřeba, abychom měli zvláštní rytířstva, a tím je i naše Orelstvo, Orel obojího pohlaví, muži i ženy, sjednoceni pod praporem Kristovým proti táboru Antikristovu. Je toho potřeba, máme-li zvítězit. Jako v každé věci, i zde tajemství úspěchu tkví ve dvou věcech: v silném vnitřním přesvědčení a ve statečnosti a odvaze navenek. Zvláště dnes je potřeba tohoto přesvědčení
a ještě více tohoto projevu přesvědčení navenek.

Pozorujte, jak mnoho jest katolíků v těch osmdesáti procentech, kteří stojí netečně mimo nás, sami stojí nečinně, zvědavě, ano, snad úspěchů našich si přejí, ale sami nepřikládají ruku k dílu. Jsou tito Nikodémové v řadách lidu, hlavně mezi inteligencí. Ledová kůra jest na srdcích jejich, jako studená kůra na zemi, která dovnitř nepropouští. Jest potřena, aby tato kůra byla roztavena, rozbita a smíchána s tou kyprou ornicí, aby símě proniklo dovnitř. A tu je třeba podmínkou úspěchu mas množství, a to množství přesvědčuje. Kde jednotlivec jest nesmělý, ač má třeba nejlepší přesvědčení, netroufá si pronést slova, ale když vidí masy stejně přesvědčených, tu se rozehřeje, utvrdí. V tom je význam našeho sletu.
Až uzříme ty tisíce mužů a žen, Orlů a Orlic, desetitisíce uvědomělého katolického lidu, jak bychom neměli být utvrzeni ve svém přesvědčení, a jak by to nemělo působiti na ty vlažné katolíky, až to budou vidět, o tom číst, jak tato myšlenka vítězí.

 

b) Idea národní

To jest idea náboženská a k ní se druží myšlenka, idea národní. Český národ nabyl zase samostatnosti a svobody. Vláda našich věcí vrátila se do našich rukou, ale to je teprve začátek. Jest nutno tuto samostatnou republiku utvrditi, vybudovati a hlavně zachovati. Pro to se stalo dosud poměrně málo. Je potřeba velké práce, obětavé a nezištné práce, a je potřeba českému národu opravdových vlastenců, plných opravdové lásky k českému národu, která nehledá sebe sama, vlastního prospěchu, vlastního vyznamenání a vlastní kariéry, nýbrž dobro a blaho své vlasti. (Výborně! Potlesk.)

Jak by ubohým byl, kdyby jeho inteligence hlásala, co napsal Machar: Já nemám vlasti a nemiluji a nemám proč ji milovat, já nemám ideálů. Inteligence bez ideálů měla by srdce tvrdé jako skálu a v něm pouze nenávist a vztek. Nenávist dovede jen bořit, láska staví. Jak nebohá by byla vlast, když říkají ubi bene, ibi patria. Taková láska k vlasti by jí neprospěla.