Mariánské svatyně – cíle orelských poutí

Historie tradiční župní křtinské pouti po III. obnově Orla

Jak lze vyčíst z historických dokumentů župy, byla převážně ze strany Brněnské orelské župy Dr. Jana Sedláka při různých příležitostech prokazována výjimečná úcta k Matce Boží. Tato mariánská úcta se mimo jiné projevovala v organizování a účasti na společných poutích do Moravskoslezských Mariánských svatyň.

Z těchto poutních míst se tradičně a historicky nesmazatelně stal posvátný Hostýn. Tam i v dobách národního pokoření, jak píše jeden z redaktorů katolického tisku, "... jsme se cítili vždy svobodnými ..." Tam se Orlové slétali a slétají ke společnému vzdání holdu hostýnské Matce Boží a k vzájemnému povzbuzení do dalších dnů ve víře, naději a lásce.

Vedle této ústřední orelské pouti vykonávali brněnské župy své regionální pouti. Nejčastěji se ve zmíněných dokumentech objevují místa Křtiny, Vranov, Sloup a Tuřany. Pro naši župu jsme zaznamenali v zápisu a usnesení valné hromady ze dne 21. března 1926 snad první zmínku o organizaci přípravy pouti ke Křtinské Matce Boží v tomto znění: "... uspořádat v neděli svatodušní župní pouť do Křtin ..." Přípravy a program k této župní pouti byl projednán na třetí schůzi předsednictva dne 28. dubna 1926 s tímto závěrem: "... z jednotlivých farností přijdou samostatné proudy, které se v Obcích (nynější součást Ochoze u Brna) srazí. Účast členů a dorostu bude v občanském šatě..."

Nemůžeme asi hovořit o tom, že v té době byla tato pouť, jíž bychom mohli dát název tradiční v našem dnešním pojetí. Z ústního podání víme, že byly také v našem regionu pořádány pouti na Vranov, do Sloupa a Tuřan.

Že tomu tak skutečně bylo, přetiskujeme zprávy z ústředního listu Československého Orla, týkající se obzvláště poutního místa Tuřan.

Tomuto místu věnovali členové župní rady mimořádnou pozornost z hlediska organizačního zabezpečení. Samozřejmě v úzké součinnosti s úspěšnou tuřanskou jednotou.

Za zahájení pravidelných župních poutí do Křtin, které se stávají po třetí obnově Orla tradičními, lze považovat rozhodnutí župní rady ze dne 17. 11. 1993, kde v zápisu čteme: "... termín župní pouti stanoven na 12. června 1994 ..."

Pravidelný program pouťového dne začíná soustředěním poutníků na náměstí před kostelem, kde také vítá účastníky krojovaná kapela.

V 10.30 hod. se poutníci seřadí a jdou průvodem spolu s praporečníky, hudbou a doprovodem celebranta - duchovního rádce župy P. Tomáše Prnky - do křtinského chrámu. Tam při slavnostní bohoslužbě vzdávají poctu Matce Boží s přímluvami. Po ukončení se odebírají na orelské hřiště do Bukoviny. Původně jako procesí, později jak si kdo zvolí.

Tam při doprovodném programu, probíhají sportovní soutěže dětí. Po jejich vyhodnocení se všichni scházejí k závěrečnému požehnání, které je celebrované P. Prnkou. V posledních letech tvoří program členové jednot. Ať už jsou to hrané scénky blažovických dětí, taneční vystoupení děvčat ze Žatčan, Jiříkovic nebo z Obřan, nebo pěvecké vystoupení "Piškotků" z Moutnic.

Nelze při této příležitosti pominout vzpomínku na první ročníky poutí, a to ve vztahu k technickému stavu bukovinského hřiště v lese. Tento pozemek získala bukovinská jednota v rámci restitucí v devadesátých letech. Byl to prostor po půl století bez jakékoliv péče. Nekontrolovaným náletem stromovin hřiště zarostlo a stalo se téměř nepřístupným. Uschopnit tento prostor k soustředění účastníků župních křtinských poutí bylo nemalým úsilím obětavých členů bukovinské jednoty - bratrů Beránka, Sehnala, Poláčka a župních jednot Husovice, Šlapanice a Sokolnice.

K prvnímu pouťovému soustředění bylo provizorně postaveno "polní sociální zařízení", studna a jednoduchý přístřešek "pro všechny případy". Drobné občerstvení bylo podáváno z mobilní maringotky. I za těchto podmínek se účastníci pouti doslova probrouzdali polní "cestou necestou" na místo odpoledního programu.

Zvyšování počtu účastníků župní pouti a vylepšování programu sportovního odpoledne vyvolalo nutnost stavebních zásahů k vytvoření základních podmínek ke společensky přijatelnému soustředění. Začalo se stavbou I. etapy - objektem sociálních zařízení. Postupnou dostavbou a modernizací nabylo středisko dnešní podoby uspokojující všechny účastníky poutí a ostatní zájemce k jeho účelovému užívání.